Nepolíben touhle sérií (s výjimkou Conviction) jsem se rozhodl, že nastal čas zkusit se do ní ponořit. A nebudu lhát, místy to nebylo úplně ideální a skřípal jsem zuby. Hned na úvod musím uvést na pravou míru i to, že jsem první díl slavné série hrál s Enhanced módem, který kromě toho, že zvelebuje grafiku, hudbu a technické detaily, jako je podpora širokoúhlého rozlišení nebo vypnutí akcelerace myši, rovněž přidává hratelnostní vychytávky. Dobré je, že si věci ohledně hratelnosti lze vypnout v přehledném menu, takže pokud někdo chce, může to hrát prakticky jako původní titul. Ale mně osobně se líbilo to, jak tyhle nové možnosti obohacují herní zážitek a dělají ho o něco příjemnějším. Viz třeba to, že nemusíte z inventáře vybírat paklíč na páčení zámků, ale stačí přijít k zamčeným dveřím a u nich z kontextové nabídky zvolit, že je chcete vypáčit. Nebo přidaná možnost pískat či moje hojně využívaná schopnost otvírat dveře, zatímco vám na bedrech odpočívá omráčený strážný.
Enhanced mód zkrátka povyšuje celý zážitek o něco výš a i když základ zůstává samozřejmě stejný, jsou to milé drobnůstky, které dokáží potěšit. I přes to ale můžu směle konstatovat, že tahle hra téměř vůbec nezestárla. I po více jak dvaceti letech se to hraje příjemně, někdy to dokáže překvapit tím, jak skvěle to vypadá a hra světla a stínů je místy dechberoucí. Chvíli mi trvalo, než jsem si zvykl na ovládání, ale jako nováček v sérii tohle beru za takovou samozřejmost.
Splinter Cell nabízí klasický špionážní příběh, kde jde o zabránění třetí světové války. Samotné téma je zajímavé, ale moc mi nesedlo to, že zde absentovaly titulky, takže v některých případech jsem nepochytil, o čem se mluví. A i když příběh je zajímavý, tak mi přišel takový až přímočarý a nedokázal jsem si k němu vytvořit nějaký vztah. Což neplatí o postavách, které jsou super, ale to se zase vztahuje na ty kladné, protože záporné mi přišly podivně upozaděné.
Na druhou stranu SC série je známá především svou hratelností, kdy se musíte držet ve stínech. A pokud tu žádné nejsou, musíte si je vytvořit skrz střílení žárovek, pouličních světel a lustrů. Líbilo se mi, jak je to ve své podstatě jednoduchá mechanika, kdy prostě nesmíte být vidět. Ale dokáže to vytvořit hromadu napínavých sekvencí, ničení zdrojů světla je od začátku až do konce hry zábavné a i kdyby tu nebyl ukazatel vaší viditelnosti, tak vždycky s jistotou víte, jak moc jdete vidět. Na téhle jednoduché premise je poté založena celá hratelnost, která je vlastně klasická – plížíte se kolem strážných, sem tam někoho omráčíte a pokud to hra dovolí, lze ho i zabít. Těla poté musíte schovat do tmy, protože když tak neučiníte, můžou být (a budou) objevena, což znamená spuštění alarmu. U každé lokace máte jiný počet alarmů, které můžete spustit, než nastane konec hry. Stejně tak vám některé levely svazují ruce ohledně zabíjení, kdy jedinou možností, jak jít dál, je tiché a nenásilné plížení.
Než se pustím do záporů, musím ocenit i možnosti pohybu. Jasně, takový skok ke zdi s následným odrazem od ní mi nikdy nešel a při této činnosti jsem vypouštěl z úst sprostá slova. Ale nakonec se vždycky zadařilo a zaujalo mě, kolik různých animací a akrobatických pohybů má Sam Fisher v malíku. V takových chvílích jsem si v duchu říkal, že to musel být slušně nadčasový zážitek. Stejně tak dabing mi přišel parádní, samozřejmě nelze nezmínit Michaela Ironsidea v hlavní roli, jehož hlas je správně drsný, ale dokáže hráče obohatit i nějakou tou sarkastickou poznámkou. Hudba je taktéž super, skvěle dotváří atmosféru a v některých okamžicích dokáže vyhnat tep na maximum. O hře světla a stínů jsem se už zmínil krátce výše, ale musím tak učinit znovu – místy je to neuvěřitelně dechberoucí podívaná, kdy je obtížné netípat fotky a nepozastavovat se nad tou krásou, když například skrz mřížku ve ventilaci prosvítá svit z pouliční lampy, nebo když šlehající plameny vrhají pohyblivé stíny kolem vás anebo pohybující se reflektor na strážní věži osvětluje bravurně zahradu a je na vás, abyste využili vhodných příležitostí pro tuhle schovku v dočasných temných úkrytech.
Tahle hra zkrátka umí i po letech překvapit a vyrazit dech, naneštěstí dokáže ale stejnou měrou naštvat. První třetinu hry jsem odehrál se statistikami, které v původní hře nebyly a já si říkal, jak zábavné to bude. No, moc nebylo. Levely byly díky tomu těžší, když jsem se je snažil projít bez ztráty kytičky. Bylo to zbytečně úmorné a po třetině levelů jsem se na to vykašlal a hrál to pak dle sebe, což mi přineslo nejenom větší volnost, ale rovněž i více zábavy. Takže doporučuji to hrát poprvé bez statistik. I přes to jsem se ale neubránil dojmu, že ta hra dokáže až příliš často potrápit. AI nepřátel je strašlivě nefér, kdy pokud o vás ví jeden nepřítel, tak už všichni jeho kamarádi tuší, kde na milimetr přesně jste. Nebo když slyší střelbu a i přesto, že se nacházeli v úplně jiné místnosti, kde na vás nemohli vidět, tak ihned běží přímo na to místo, kde jste a už tam sypou salvu ze své pušky. Někteří nepřátelé vidí ve tmě, i když by neměli. Často se mi stalo, že se strážný otočil přesně v ten okamžik, kdy jsem se za ním svým šnečím tempem plížil. A celkově ta nepřátelská inteligence dokáže slušně potrápit.
Což je naštěstí vykoupeno tím, že zde lze, na rozdíl od takového Hitmana, ukládat kdykoliv a kolikrát chcete. Minimálně tedy na střední obtížnost. Díky tomu je to celé podstatně více snesitelné a ne tak frustrující. Co mi vadilo možná ještě více, než nadprůměrná inteligence nepřátel, je střelba. Bez mučení se přiznám, že až v poslední misi mi došlo, že lze použít přiblížení na pušce. Jenže i tak musím vytknout skutečnost, kdy střílení, do kterého jste mimochodem v několika akčních sekvencí nuceni, je strašlivě nepřesné. Někdy tak trefíte nepřítele či světlo na první pokus a je hotovo, jindy ani pátý pokus nezničí lampu či neudělí headshot. A to je nesmírně frustrující, protože vy klidně i čekáte, až se křížový ukazatel co nejvíce zmenší, máte zaměřeno prakticky na milimetr přesně a pak… pak střelíte mimo a najednou je spuštěn poplach, protože někomu kolem hlavy prosvištěla kulka a tomu člověku se to asi moc nelíbilo. Tohle je opravdu děsná věc, jejíž negativum nejde podcenit. Vy jste totiž v několika případech nuceni zúčastnit se přestřelek s nepřáteli v cikánské férovce, takže se jen modlíte, ať je sundáte dříve, než vám dojdou životy, náboje nebo nervy.
Právě v takových chvílích ztrácí celá tahle hra na takové té údernosti. Kouzlo plížení je náhle pryč a místo toho se dostaví frustrace. Bohužel i samotné mapy jsou buď kvalitní nebo naopak úmorné. Některé z nich jsou zajímavé, obzvlášť, když nemáte povolení zabíjet. A třeba takové sledování vaší kořisti, než se dostane na místo, kde ji lze tiše zpacifikovat a pak unést, má něco do sebe. Jenže pak tu máte levely, u kterých procházíte neustále ty samé koridory, nalézáte totožné místnosti a do jisté míry řešíte stejné problémy. Někdy to zkrátka není taková zábava, protože koneckonců, i když se tvůrci snažili, tak je většina levelů uzavřených, odehrávajících se v budovách a něco jako diverzita tu nemá moc podstatnou roli.
I kvůli tomu jsem byl ke konci slušně unavený a přál si, aby už byl konec. Odehrál jsem všechny tři bonusové mise, ale zbylé dvě, které jsou prototypem, jsem už nedal. Navíc jsem i ke konci narazil na bug, kdy se mi neotevřely dveře, takže jsem musel použít cheaty. Jinak mi to ale jelo naprosto v pohodě, nenarazil jsem na žádný pád, což je úctyhodné vzhledem ke stáří téhle hry.
První Splinter Cell rozhodně doporučuji vyzkoušet každému, kdo má slabost pro stealth žánr. I po více jak dvou dekádách umí pohltit a zabavit. Jen je potřeba zkousnout několik záporů, jenž dokáží zhatit do té doby kvalitní zážitek z hraní. Ale na konci dne je to dobrá hra, kterou by byla škoda minout. Samozřejmě doporučuji hraní s Enhanced módem, který z toho všeho dělá o něco příjemnější zážitek.
