Three Fourths Home: Extended Edition

Kind of a long story game, plot line lost me at times.

Blbost, u které vás bude bolet prst. Vysvětlím. Po celou dobu hraní, od začátku až do konce, musíte jezdit s autem, abyste posunuli příběh kupředu. Což znamená, že musíte držet klávesu D. Nedělám si srandu. Tohle není nějaký nejapný žert, ale holá skutečnost. A stejně jako bude trpět klávesa D pod neustálým držením, i váš prst bude skuhrat a vy sami si budete zoufat, co za hru to hrajete. Příběh je podivný, takový o ničem, i když by mohl být zajímavý. Ale mně osobně vlastně vůbec nezajímal... Hlavní hrdinka se vrací domů, venku řádí bouře a hrozí hurikán. Ona po celou dobu visí na telefonu, což mi přijde silně kontraproduktivní, protože v takovém lijáku by spíš měla být plně soustředěná na cestu, než debatovat o ničem se svou rodinou. Většina rozhovorů se točí kolem osobních témat a vy můžete volit to, jak na to reagujete. Jenže... vaše volby nic nezmění. Doslova nic. Maximálně tak tón u další věty vašeho společníka na drátě, ale konec je stejný, sada otázek taktéž a pocit z toho je tudíž na bodu mrazu. Tvůrcům dojde navíc materiál pro debatování, tak vám váš mladší brácha začne číst příběh, který napsal. Který nemá s hrou nic společného nebo nevím, nedával jsem pozor. Přišlo mi ujeté, abych jel za takového psího počasí venku, tam někde byl hurikán a já stěží viděl na cestu, zatímco mám u sebe telefon a poslouchám svého bráchu, jak mi předčítá to, co napsal. Vhodnější moment si opravdu nemohl vybrat. Hra má i epilog, u kterého díky bohu nemusíte držet klávesu D. Zde je vše obráceno naruby. Očekávali byste, že se to ponese v duchu základní hry. Není to pravda. Očekávali byste, že se role hlavní hry a epilogu spíše přehodí, že v tom prvně jmenovaném vaše volby mají důsledky, zatímco u epilogu jde jen o kratičký dovětek. Není to pravda. U epilogu záleží na vašich odpovědích u konverzací. Má to dva konce. A příběh je opět takový o ničem. Zavoláte vaší matce, zatímco čekáte na zastávce na autobus. Můžete se jí otevřít se všemi vašimi problémy, co se týkají partnera, přátel, školy a rodiny, ale přišlo mi, že ona prostě na tu matku vyvalila tolik problémových věcí a bylo to celé divné. Nebo můžete zapírat a lhát, volba je na vás. Epilog je díky bohu kratší než základní hra, ale i tak je nic moc. A pak tu máte bonusy, jako jsou fotografie, jejichž smysl jsem nepochopil. Nebo pár příběhů napsaných od vašeho mladšího bratra. Nebo hudba, kterou si pro achievement musíte poslechnout celou a je paradoxně delší než celá ta hra. Nebo spíš "hra". Protože držet klávesu D po 30-60 minut dokáže každý a sem tam zmáčknout mezerník pro potvrzení dialogu taky není problém. Tuhle hru nedoporučuji, je to nuda a pokud chcete nějaké ty simulátory chůze nebo jak tohle nazvat, tak je na trhu spousta podstatně lepších. PS: Lidé označující tohle za umění a nepochopení lidí, kteří tomu dali palec nahoru, jsou solidně mimo. Na téhle hře toho není moc dobrého a jako takový bonus je i to, že je to vlastně černobílé s tím, že bílá převažuje, tudíž to solidně zatěžuje vaše oči. Jo a přes veškerý text ve hře jakoby prší, takže jsou ta slova o dost hůře čitelná.

Non mi piace.

Keep holding down the "right" button and press space to advance in the most mundane dialogue imaginable. Near the end you get to read a Bible-esque story. All in all, this was entirely unnecessary.

While the art style is interesting and the story hints at many things, the game is simply not deep enough for me to recommend it. Dialogue options don't have consequences apart from unlocking a bit more information about people you're not invested in. Also, if you're a fast reader, it's annoying that the pauses between lines are so long. The epilogue is a little bit more interesting, but still not a recommendation.

落得一片白茫茫大地真干净 要注意保护眼睛啊

Short title, interesting enough and executed well. I enjoyed my time with it and found several neat bits. Go for a drive, and mind the storm.

☀️

La vida puede ser dura, pero recordad que siempre tendremos a nuestra familia, ayudándonos, queriéndonos.

1.