Three Fourths Home: Extended Edition

☀️

La vida puede ser dura, pero recordad que siempre tendremos a nuestra familia, ayudándonos, queriéndonos.

Three Fourths Home, da Bracket Games, é uma visual novel curta, centrada nos conflitos de uma família. A história acompanha Kelly, que dirige pelo interior de Nebraska enquanto conversa ao telefone com a mãe, em diálogos que moldam as relações familiares. Um bom roteiro de narrativa experimental.

Kind of a long story game, plot line lost me at times.

落得一片白茫茫大地真干净 要注意保护眼睛啊

Short title, interesting enough and executed well. I enjoyed my time with it and found several neat bits. Go for a drive, and mind the storm.

Blbost, u které vás bude bolet prst. Vysvětlím. Po celou dobu hraní, od začátku až do konce, musíte jezdit s autem, abyste posunuli příběh kupředu. Což znamená, že musíte držet klávesu D. Nedělám si srandu. Tohle není nějaký nejapný žert, ale holá skutečnost. A stejně jako bude trpět klávesa D pod neustálým držením, i váš prst bude skuhrat a vy sami si budete zoufat, co za hru to hrajete. Příběh je podivný, takový o ničem, i když by mohl být zajímavý. Ale mně osobně vlastně vůbec nezajímal... Hlavní hrdinka se vrací domů, venku řádí bouře a hrozí hurikán. Ona po celou dobu visí na telefonu, což mi přijde silně kontraproduktivní, protože v takovém lijáku by spíš měla být plně soustředěná na cestu, než debatovat o ničem se svou rodinou. Většina rozhovorů se točí kolem osobních témat a vy můžete volit to, jak na to reagujete. Jenže... vaše volby nic nezmění. Doslova nic. Maximálně tak tón u další věty vašeho společníka na drátě, ale konec je stejný, sada otázek taktéž a pocit z toho je tudíž na bodu mrazu. Tvůrcům dojde navíc materiál pro debatování, tak vám váš mladší brácha začne číst příběh, který napsal. Který nemá s hrou nic společného nebo nevím, nedával jsem pozor. Přišlo mi ujeté, abych jel za takového psího počasí venku, tam někde byl hurikán a já stěží viděl na cestu, zatímco mám u sebe telefon a poslouchám svého bráchu, jak mi předčítá to, co napsal. Vhodnější moment si opravdu nemohl vybrat. Hra má i epilog, u kterého díky bohu nemusíte držet klávesu D. Zde je vše obráceno naruby. Očekávali byste, že se to ponese v duchu základní hry. Není to pravda. Očekávali byste, že se role hlavní hry a epilogu spíše přehodí, že v tom prvně jmenovaném vaše volby mají důsledky, zatímco u epilogu jde jen o kratičký dovětek. Není to pravda. U epilogu záleží na vašich odpovědích u konverzací. Má to dva konce. A příběh je opět takový o ničem. Zavoláte vaší matce, zatímco čekáte na zastávce na autobus. Můžete se jí otevřít se všemi vašimi problémy, co se týkají partnera, přátel, školy a rodiny, ale přišlo mi, že ona prostě na tu matku vyvalila tolik problémových věcí a bylo to celé divné. Nebo můžete zapírat a lhát, volba je na vás. Epilog je díky bohu kratší než základní hra, ale i tak je nic moc. A pak tu máte bonusy, jako jsou fotografie, jejichž smysl jsem nepochopil. Nebo pár příběhů napsaných od vašeho mladšího bratra. Nebo hudba, kterou si pro achievement musíte poslechnout celou a je paradoxně delší než celá ta hra. Nebo spíš "hra". Protože držet klávesu D po 30-60 minut dokáže každý a sem tam zmáčknout mezerník pro potvrzení dialogu taky není problém. Tuhle hru nedoporučuji, je to nuda a pokud chcete nějaké ty simulátory chůze nebo jak tohle nazvat, tak je na trhu spousta podstatně lepších. PS: Lidé označující tohle za umění a nepochopení lidí, kteří tomu dali palec nahoru, jsou solidně mimo. Na téhle hře toho není moc dobrého a jako takový bonus je i to, že je to vlastně černobílé s tím, že bílá převažuje, tudíž to solidně zatěžuje vaše oči. Jo a přes veškerý text ve hře jakoby prší, takže jsou ta slova o dost hůře čitelná.