Osobně dělím sérii Hitman na dvě části – WOA trilogie je luxusním zážitkem, co se týče volnosti, možností a hromady obsahu. Žádná ze starších her v těchto ohledech nesahá restartu značky ani po paty. Na druhou stranu dle mě ty starší tituly měly kouzlo, které postupně vyprchalo a není přítomno právě v oné trilogii. A kdybych měl sáhnout po nejlepší hře před WOA, zvolil bych s největší pravděpodobností právě Contracts.
Po dohrání už chápu veškeré výtky k tomuto dílu hitmanovské série. Už rozumím, proč někteří hanlivě sahají po číselném označení 2,5 místo 3. Zároveň si ale myslím, že je to tak trochu nefér. Contracts totiž přináší tolik kýžené změny, ale zároveň si ponechává hratelnost dvojky. Silent Assassin se mi hodně líbil, zařadil bych ho na druhé místo mé oblíbenosti u starších titulů. Takže když jsem zjistil, že drtivá většina chyb z předchozího dílu byla opravena v téhle části, vrněl jsem blahem. Hlavní postava se při plížení konečně pohybuje rychleji. AI nepřátel není tak moc agresivní a můžete v klidu běžet a nebát se, že by vás náhodný kolemjdoucí odhalil. Místo pomalého uspávání pomocí chloroformu tu máte injekční stříkačku, která je rychlejší.
Všechno tohle činí z Contracts o něco příjemnější zážitek, než bylo SA. Stále však platí, že dle obtížnosti máte jen určitý počet uložení, hra se ovládá prakticky totožně a někdy je těžší se vyznat v prostředí, které je místy zbytečně rozlehlé. Jedním dechem ale musím dodat, že mi zdejší levely sedly, kvalita byla dle mě o poznání více vyrovnaná a v tomhle ohledu mám jen dvě výtky, z nichž jedna je dost osobní. Myslím, že dvanáctka levelů je málo, když u předchozího dílu jich bylo dvacet. A čeho jsem nebyl úplně fanoušek, byly předělané mise z jedničky. Na jednu stranu jsou podstatně lepší než v prvním díle, složitější a s novými možnostmi či záludnými změnami, takže se nehrají jako úplná kopírka jedna ku jedné. Na druhou stranu je ale škoda, že dobrá polovina z oné dvanáctky misí jsou remaky z prvního dílu. Přitom zdejší originální levely dokážou zabavit, překvapit a jsou až po strop nasáté atmosférou.
Což vlastně platí pro všechny mise, bez výjimky. Contracts bravurně staví na temné, depresivní, brutálně zlověstné atmosféře. Ostatně o tom je i příběh, kdy náš hlavní a do téhle doby neohrožený hrdina se najednou potácí do svého bytu v Paříži, postřelen a zdánlivě smrtelně zraněn. Na sklonku života vzpomíná na svá minulá dobrodružství, na mise, jichž se zúčastnil a díky tomu si můžeme zavzpomínat i na první díl. Příběh sám o sobě není moc zajímavý, ale dýchá neuvěřitelně podmanivou atmosférou. Díky stavu hlavní postavy jsou navíc i mise přeplněné noční temnotou, hromadou deště a silným větrem. Je to všechno dokonale uhrančivé a skvěle reflektuje černotu mysli hlavní postavy. Ostatně i jeho charakter je zde takový temnější, rozhodně máte pocit, že je to zabiják, který jde za svým cílem a nic dalšího ho nezajímá.
Během jedné mise jsem třeba měl najít člověka, který se měl infiltrovat mezi gang motorkářů a pak na ně donášet informace. Jenže se odmlčel. Když jsem ho pak chudáka našel spoutaného ve sklepě, zmláceného až do krve a zjevně na pokraji fyzických a psychických sil, očekával jsem, že dostanu na výběr, zda ho zabít nebo zachránit. Jenže nic takového tady není. Váš úkol zněl jasně – ukončit jeho život, protože možná jeho ústa posloužila jako výpusť slov. Agenta 47 netrápí svědomí, nemá zájem vyslýchat ho, nezajímá ho, zda se skutečně nechal zlomit a promluvil. Možná, že nic neprozradil. A přesto do něj holohlavý zabiják s čárovým kódem pustí elektřinu a usmaží ho. Byl nevinný? Nejspíš ano. A hráč z toho má takový nechutný pocit vzadu v hlavě, cítí se vinen tím, že to on zmáčkl tlačítko na aktivaci elektřiny, že to on toho chudáka bez rozmýšlení poslal na onen svět.
Zbytek vašich cílů už není tak nejednoznačný, prakticky se jedná o velmi zlé lidi, nechutné, kruté, zavrženíhodné existence, které dávno pozbyly práva na život. Je to ta největší špína světa, se kterou nebudete jednat v rukavičkách. A tak to má být. Naprosto fantastický je třeba hned druhý level, ve kterém se vydáváte na jatka, kde právě probíhá BDSM párty s opiovými dýchánky navrch. Celé to místo je prolezlé špínou, krví, všude je rozsekané prasečí maso a do toho se tu a tam olizují lidé v latexu nebo tančí do podmanivého rytmu rave hudby. Vaše cíle jsou zde stejně nechutné jako tohle místo a je to celé skoro až hororové.
Podobných příkladů bych mohl vypsat více, ale myslím, že už je asi zřejmé, kam tímhle směřuji. Tahle hra je zlatým hřebem série, co se týče té hutné atmosféry. Místy je to skutečně depresivní a zatímco u některých dílů se budete i usmívat, tak zde to vůbec nehrozí. Agent 47 zde nejvíce působí jako bezohledný stroj na zabíjení, ale nutno dodat, že to dokonale sedí do situací, ve kterých se nachází. S těmihle lidmi byste nikdy neměli důvod souznět nebo je litovat, oni by k vám nikdy nebyli vlídní a proto není důvod projevovat vůči nim jakékoliv emoce. Chladný kalkul je na místě a smrtí každého z vašich cílů děláte obrovskou službu pro celé lidstvo.
Nejde ani slovy popsat, jak moc dělá právě atmosféra tenhle titul výjimečný. Obrovsky k ní přispívá neuvěřitelný a bez jakékoliv nadsázky legendární soundtrack od Jespera Kyda, který již od první chvíle v menu dává tušit, že na něco takového vaše sluchovody dlouho nezapomenou. Každá skladba je famózní, naprosto perfektně doplňuje dění na obrazovce, zhutňuje již tak napjatou atmosféru a dodává vám pocit, že tohle je skutečně nelítostný svět, ve kterém byste nechtěli žít. Je to noční můra a je otázkou, na kolik doopravdy tyhle mise takhle probíhaly. Nebo zda je to vše jen temným odrazem v zrcadle mysli agenta 47.
Dokonce i ta poslední mise je jiná. Oproti zbytku starších dílů zde nedochází k přestřelce, ale tichému plížení a i když mi to nakonec tak moc nesedlo, musím uznat, že je to lepší než třeba závěr dvojky. Naopak příběh je opravdu slabý, váš úhlavní nepřítel se ukáže víceméně až na konci, kde se s ním vypořádáte jednou provždy. Což mi přišlo jako taková nijaká tečka a nulová katarze poté, co vás téměř zabil.
Nicméně největším záporem byly pro mě ty levely. Jak jsem psal už výše, tak myslím, že by prospěl větší počet a hlavně méně recyklace. Návrat slaví třeba můj oblíbený hotel v Budapešti, který je o něco více propracovaný a těžší, ale stále stejně skvostný. Takže ten bych třeba nechal. I mise s bombou tu je, notně vylepšená a má zajímavý zvrat, jenž neprozradím. Jenže pak ke konci jsou všechny čtyři části v Hong Kongu a i když jsou upravené, tak mi to přišlo jako takové plýtvání. Jsou lepší než v jedničce? Ano. Líbily se mi? Ano. Ale radši bych bral, kdyby tu bylo něco nového.
Zároveň chci varovat případné hráče, aby nezačínali tímhle dílem. Nějakou dobu jsem koketoval s myšlenkou, že bych začal právě tímto, úplně přeskočil Codename 47 a pak na to navázal dvojkou. Jenže Contracts není prequel SA. Není to náhrada jedničky. Je to takový podivný mix, který dokonce i svým časovým zasazením sedí až do Blood Money (celá tahle hra se odehrává po misi v opeře). Navíc pokud byste začínali tímhle dílem, nedokázali byste asi plně ocenit ty novinky a jemné úpravy hratelnosti, díky kterým se to hraje o něco líp než Silent Assassin.
Nakonec jsem tedy trochu v rozpacích. Contracts pro mě je jednoznačně nejlepší díl z těch starších zářezů v sérii Hitman. Může za to bravurní atmosféra, dokonalá hudba, vyladěná hratelnost a temnější mise. Jenže zároveň mě mrzí, že tu toho není víc, že se trochu recykluje a i kvůli tomu se herní doba nevyšplhala tak vysoko, jak bych doufal. Nicméně hru rozhodně doporučuji. Co se týče oné atmosféry, tak tohle je vrchol celé série. Tenhle titul má ten správný temný říz, který ve vás zanechá vzpomínky i dlouho po dohrání.
https://youtu.be/Romk7n46hq4?list=RDRomk7n46hq4
https://youtu.be/YcA_Gpx-b0Y?list=PL9087047C1887C20A
https://youtu.be/g1JBuAkP3H4?list=PL9087047C1887C20A
