Victor Vran ARPG

Ano, ano, vím co si pravděpodobně myslíte. Další z nekonečné řady ARPG/diablovek/řezaček (záleží pouze jaký název preferujete), další hra, která nepřináší takřka žádné inovace, pouze hromadu vyklikaných myší, a potencionálně syndrom karpálního tunelu. A vlastně máte pravdu. Nicméně, každý se určitě shodneme na tom, že jednou za čas dostaneme na tenhle žánr jednoduše chuť. Chuť se jen tak odreagovat po těžkém, dlouhém a náročném (ať už fyzicky či ještě hůře psychicky - ideálně kombinací obojího) dni a pokosit hordy a hordy zlých, tupých, ošklivých, bezejmenných monster. Sice to jsou monstra, ale i tak je celkem morbidní, že existují jenom z důvodu našeho pobavení, a mají tak velmi jepičí život. Avšak práva digitálních příšer bych nechal na jinou debatu. Pokud tedy můžu mluvit za sebe, tak mě tato žízeň sem tam dostihne, a díky tomu, že tento žánr je překvapivě početně zastoupen, tak mám takřka po každé možnost šáhnout po něčem, aspoň zdánlivě, novém a praktikovat zdejší filozofii. I tak všichni víme, že v 9/10 případech skončím u Diabla 2, ale o tom také někdy jindy... Takže hezky stručně, ano hratelnostně to je přesně to, co tak dobře znáte, avšak nebojte, přeci jen to přináší na stůl pár nových, a místy i celkem originálních, nápadů, kterými se snaží vybočit z šedin davu. A tím nemyslím jen zajímavý příběh, kde se v kůži Victora Vrana, jednoho z posledních členů, rychle tenčícího se řádů lovců démonů, upírů a všemožné havěti, obdařeného tajemnými silami, snažíme o zdánlivě nemožné - záchranu Zagoravie, království zchváceného výše zmíněnou havětí, ale i zajímavou a neokoukanou volbu zasazení do Steampunkově laděného světa. A tím to také nekončí. Již jsem nakousl Viktorovi "tajemné síly". Díky dávnému paktu získal možnost používat démonské síly ve svůj prospěch, a snaží se s nimi konat dobro. Nečekejte žádný gigantický strom dovedností jako např. v Path of exile, zde to funguje trochu jinak. Viktor sám o sobě nemá žádné speciální schopnosti, ale vše se odvíjí od jeho vybavení. Jak zbraně, tak i styl oblečení a démonické síly musí nejdříve získat. Každá ze zbraní disponuje tradičním útokem a dvěma speciálními schopnostmi. Najednou můžete používat dvě, a krásně, plynule a intuitivně se dají měnit během hraní - kolečkem. Co se schopností týče, tak ty můžete najednou používat také pouze dvě, a jako veškerou výbavu je získáváte klasicky z truhel a padlých nepřátel. Jejich použití nestojí, jak byste nejspíše čekali, manu, ale zde tzv. Úsilí. Je to vlastně úplně to samé, jen s tím, rozdílem, že to získáváte během boje, zabíjením nepřátel (a nebo např. regenerací, záleží podle vašeho typu oblečení) Nezní to jako mnoho, ale vězte, že každá schopnost a oblečení je dostatečně rozdílné, a tak nabízí spousty různých kombinací. Zajímavým herním prvkem je tzv. transmutace. Ta, jak název napovídá, slouží jako přeměna jednotlivých předmětů, v tomto případě Vám pomůže udělat místo v inventáři a zbavit se přebytečného, odpadního lootu. Kombinací tří předmětů určité rarity vznikne jeden silnější s náhodnými statistikami a vlastnostmi. Zároveň je zde šanci na vytvoření legendárního předmětu, byť malá. Avšak u zbraní to nekončí, tímto způsobem se dají kombinovat i démonické síly, a samo sebou i karty. A to stále není vše! Existuje spousta nejrůznějších receptů a pokud má člověk dostatečnou trpělivost, grindí loot, tak si může vytvořit takřka veškerou svoji výbavu ku obrazu svému. Jednotlivé síly jde totiž použít i jako vylepšení statistik či rovnou jako přidání nových atributů. Je to celkem komplexní proces, ale rozhodně stojí za to se v něm na chvíli ztratit. Nicméně největším tahákem jsou určitě tarotové karty osudu. Ty představují hl. eso v rukávu a bez nich by byla hra přinejlepším poloviční. Vlastně se jedná o modifikátory, které zlepšují Vaše dovednosti a často Vám přináší dokonce i úplně nové. Každá karta je unikátní (což je při celkovém počtu přesahující 50. hodně slušné číslo - a to ani nemluvím o různých variacích - božské, ďábelské...) a nabízí jiný efekt. Navíc mají stejně jako zbytek výbavy tradiční barevně značené úrovně rarity - od běžných bílých až po legendární fialky. Člověk si s nimi může opravdu vyhrát, a najít a poskládat si svůj vlastní balíček 5 (posléze až 6) libovolných karet, plynule ovlivňující styl hraní, který mu bude nejvíce vyhovovat. Má to však malý háček... K použití karet jsou totiž zapotřebí tzv. body osudu, s tím, že čím vyšší rarita - tím lepší karta, stojí těchto bodů rovnou několik - klidně i 8, což při celkovém počtu kolem 18 není málo... Tím pádem už člověk musí začít taktizovat a opravdu pečlivě uvažovat po kterých kartách může sáhnout, s tím, že jako logická a efektivní možnost se jeví vzít slabší karty, s menší úrovní, ale výměnou za více bonusů. Toto omezení sice představuje určitou formu balance, ale působí nemile, na úkor zábavy a hratelnosti. Podobně mě také trochu zamrzelo to, že Viktor může používat hromadu lektvarů a také různé bomby a petardy (těch podobností s Geraltem je zde už opravdu nějak hodně - zmínil jsem už, že hl. hrdinu dabuje i stejný dabér?), avšak má pouze dva (!) rychlé sloty. Chápu, že to je také možná kvůli vyvážení hry, ale rozhodně bych více slotů ocenil, a nemyslím si, že by to nějak výrazně rozbíjelo hru. Dalším osobním problém je celkové vyvážení hry. Nepřátelé se totiž po celou hru scallují s Vaší úrovní a tak odpadá další prvek zadostiučinění, kdy se vrátíte do startovních oblastí a projíždíte si cestu jako nůž máslem. Tím pádem jste navíc ze začátku hru nechutně silní, no a někde v půli se to otáčí a pokud se nedržíte určitého buildu, tak už začnete dostávat na frak. Hra sice není přehnaně těžká, leč díky náhodné generaci nepřátelských odolností a schopností se občas dostanete do takřka neřešitelné situace, pak je jedinou možností restart oblasti a třeba to už vyjde... Hra na Vás tradičně vrhá hordy stovek, místy snad až tisíců nepřátel (pavoučí jeskyně), avšak co se rozmanitosti jednotlivých druhů nepřátel týče, tak už to není taková paráda. Nechybí zde takový tradiční, až kýčovitý, výtažek z řad pavouků, kostlivců, upírů,... a šutrů? Vedle počtu nepřátel je pro mě takřka zásadním prvkem hratelnosti, také to jestli je paleta nepřátel dosti pestrá, přeci jen člověk nechce kosit pořád stejné panáčky, a zároveň to, jestli je vůbec dané kosení zábavné. Zní to sice možná divně, ale někteří nepřátelé tyto body jednoduše nesplňují. To má mimo jiné za následek to, že se jim člověk časem spíše vyhýbá, jelikož mu za to prostě nestojí. Pocit satisfakce podtrhává lvím podílem i následná posmrtná animace, kdybych to měl nejjednodušeji popsat, tak si musím znovu odskočit k Diablu, kde jsou snad nejzářnějším příkladem kozí satyrové, Falleni, Wendigové a třeba i el. brouci z 2. aktu. Ty je opravdu radost kosit. Zde to splňuje pouze pár jednotlivců z řad osminožců a možná ještě upírů. Zbytek chásky je spíše otravný, kostlivci rádi praktikují resurekci, takže je musíte dodělat rovnou 2x, no a o esencích ani není třeba mluvit... Prostě to nepřináší ten tíživý dopaminový nástřel. Zním sice dost kriticky, avšak i přes zmíněné neduhy si myslím, že hra stojí za zahrání, min. pokud jste fanoušek žánru. Nemějte přehnané očekávání, a na několik hodin, během kterých proletíte hl. linku, Vás určitě zabaví. No a pokud nebudete mít stále dost, tak jsou zde různé výzvy, aktivovatelné prokletí, tajemství a nekonečné arény představující endgame obsah, kterým herní doba exponenciálně roste až do závratných výšin. Tarotové karty, transmutace, systém rollování a skákání, příjemný hudební podkres, steampunkově laděný svět, a lákavý příběh s vtipným komentujícím vypravěčem v pozadí mě příjemně překvapili. Za dobrou cenu nešlápnete vedle. + taroty + hudba + příběh + estetika světa + transmutace + klasická hratelnost - variabilita a scalling nepřátel - balanc hry - omezení lektvarů a bodů osudu 6/10