Brothers in Arms: Road to Hill 30™

OORAH!

Tady je opravený text. Opravil jsem gramatické chyby (zejména shodu přísudku s podmětem, jako „hry byly“, a překlep „typu“ namísto „tipu“), doplnil chybějící čárky a provedl drobné stylistické úpravy, aby věty lépe plynuly, aniž by se změnil tvůj osobní styl psaní. Hra je velmi dobrým odrazem stavu herního průmyslu v počátcích 21. století, kdy byly velmi populární druhoválečné hry a různé natahovací mechaniky. To ale není nic špatného, jenom bych s tím hned od začátku počítal. Rozhodně Vás ale čeká velmi zajímavé a neobvyklé vyprávění příběhu, doplněné historickým kontextem a jinými bonusovými materiály, které rozhodně obohatí Vaše historické znalosti z této doby. Pokud se Vám navíc podaří vžít do hry, bude pro Vás ztráta vojáků opravdu něco znamenat, jako kdybyste byl skutečný seržant Baker. To jsou ale věci okolo a samotná hratelnost je prozatím trochu v mlze, což je ale účel. Ačkoliv je hra na pozadí úžasná, její herní mechaniky pokulhávají. To je primárně způsobeno repetitivností, kdy vše nové objevíte už asi v první třetině hry a po zbytek už jde o to samé, jen doplněné zajímavým příběhem. V samotné hře je velmi malá variabilita, což je u taktické hry tohoto typu trochu škoda. Ačkoliv ovládáte jednotky, máte prakticky pouze dva typy – útočný a potlačující. Přesně takto se sice nejmenují, ale je asi jasné, jak fungují. Tím, že se souboje točí kolem mechaniky „potlač, obejdi a zabij“, se hra stává velmi jednotvárnou, čemuž nepomáhá ani stejnorodé prostředí, kde skoro každá mapa vypadá úplně stejně. Postupem času se nepřátelské jednotky stanou až nesnesitelně přesnými a možnosti krytí nedostatečnými. K tomu připočtěte, že ke konci hry mají Vaši vojáci často problém s hledáním cesty (pathfindingem), a vzniká tak obrovská frustrace z celého zážitku. Rozhodně ale nechci hru vykreslit jako špatnou, jde opravdu o odraz doby, kdy hry byly na sílu těžké a konce často rozbité. Co je ale naprosto unikátní, a ještě jsem to nezmínil, je možnost rozkazovat na bojišti tanku. Ten slouží jako třetí jednotka, kterou máte v několika misích k dispozici, a ačkoliv je tato mechanika také často rozbitá, působí opravdu unikátně. Viděl jsem to pouze v tomto díle a následujícím, nikde jinde. Pokud se chcete dostat do této herní trilogie, doporučil bych spíše začít zatím posledním dílem – Pekelnou dálnicí (Hell's Highway), jelikož je výrazně propracovanější a hratelností dostupnější. Pokud Vás to chytí, běžte i do tohoto a druhého dílu. P.S.: Hru jsem hrál s komunitní češtinou. Jelikož oficiální překlad chybí, mohu tuto verzi vřele doporučit. 👉 Návod na instalaci češtiny najdete ZDE - https://steamcommunity.com/sharedfiles/filedetails/?id=3773210549 (Recenzi přináší studio Small Dialog – sledujte naši kurátorskou stránku pro tipy na kvalitní češtiny v indie hrách.)

It's ♥♥♥♥♥♥ sweet controlling positions. You also feel for your your squadmates

De los mejores juegos bélicos

i’m not usually a fan of army shooters beyond something like 'allied assault,' but road to hill 30 is still one of the most iconic d-day games. i couldn’t fully finish it because, at times, it started to feel a bit boring for my taste. being developed by gearbox and published by ubisoft, it also comes with some of their usual quirks—like a pretty awkward field of view. however, the story is genuinely strong. you play as a squad leader carrying a lot of responsibility, which adds weight to every encounter. one of the most interesting features for its time is the squad-command system, which lets you issue orders from an isometric-style tactical view. even if it feels a bit dated today, it was a standout mechanic back when the game released, and it helped set it apart from other shooters of that era.

Joguei nos PS2, um clássico dos jogos da WWII. Recomendo muito para quem curte estilo do jogo. Se busca gráficos avançados, esquece.

Excelente.