Life is Strange (2015) je mistrovské dílo, takže otázka zní: dokázalo pokračování, respektive prequel Life is Strange: Before the Storm, zachovat to, co dělá prvotinu tak skvělou hrou? Pokusím se vám na ni odpovědět.
Nejdřív bych chtěl začít postavami, a to rovnou tou hlavní – Chloe. Pokud jste ji v původní hře měli rádi a chtěli jste o ní a jejím příběhu vědět víc, tady dostanete její kompletní proměnu. Tvůrci velmi pečlivě představují Chloe a její vývoj, který známe z prvního dílu. Dělají to nejen přes vizuální stránku, ale klíčový je především její deník, kam své myšlenky nepíše sobě, ale Max, jež pro ni byla klíčovou osobou. Odpověď na otázku, jestli byla Chloe naštvaná na Max, je tak v tomto díle zcela očividná. Chloe je ale především rozzlobená na celý svět kvůli smrti svého táty; tvůrci zde nádherně pracují s jejími emocemi a snaží se hráčům podstrčit, jak se doopravdy cítí a jak vnímá lidi, svět i veškeré události.
Je to zlomený člověk, který na své cestě potkává tu nejzáhadnější postavu z celého vesmíru Life is Strange – Rachel Amber. Ta do jisté míry představuje novou Max, ale tak úplně ne. My jako hráči víme, že pod povrchem Rachel Amber se skrývá hlubší příběh. Pokud si zvolíte cestu lásky, jsem si jistý, že Rachel Chloe opravdu milovala, a to ostatní, co už víme z původní hry, bylo jen dobré herectví. Chtěla s Chloe utéct, takže použila svou přitažlivost a šarm k tomu, aby odtamtud vypadly. O Rachel ale za chvíli. Chloe totiž celou hru táhne na svých bedrech úplně stejně jako Max v prvním díle. Opravdu je cítit, že tvůrci chtějí, abychom chápali její chování a emočně se s ní sblížili. Perfektně prodávají její bolest ve snech, kde vídá svého tátu, a neustále vám připomínají, že tohle byl její nejzásadnější zlom – ano, objevily se i další klíčové momenty jako odchod Max nebo setkání s Rachel, ale smrt otce byla na prvním místě. Krásně je tu napsaný i její vztah s mámou a Davidem, stejně jako s ostatními postavami.
Ještě bych rád vypíchnul hudbu. Je jiná než v původní hře, ale tahle patří Chloe, nikoliv Max. Skvěle vám dává najevo, že se nacházíte v jiném rozpoložení – ztělesňuje nejen rebelskou povahu Chloe, ale i samotnou Rachel.
A nyní k té nejzáhadnější postavě původní hry: co se vlastně stalo Rachel Amber a kdo to vůbec byl? Zde dostane neskutečně velký prostor a vlastně tvoří druhou hlavní postavu, která doplňuje Chloe tak, jako to dělala Max. Rachel je okolím vnímána jako padlý anděl z nebes, ale pro nás (a pro Chloe) se otevírá i její temnější kapitola. Je jako anděl, ovšem jakmile ji poznáte blíž, dává to smysl. Představte si Chloe, ale s pozitivnějším přístupem k životu. Navenek perfektní dívka s výbornými výsledky, uvnitř však stejná rebelka. Samozřejmě nejsou úplně stejné, ale někdo v ní může vidět odraz samotné Chloe. Rachel rozhodně není žádný svatoušek; tím, že ji má Chloe po boku, na ni má obrovský vliv, což se promítá do jejího vzhledu i charakteru. Chloe v ní vidí novou Max, a vzhledem k tomu, jak je po všem, čím si prošla, emočně zranitelná, je pro Rachel velmi snadné ji manipulačně okouzlit. Velmi se sblíží, přičemž záleží na samotném hráči – já osobně jsem zastáncem toho, že k sobě chovaly hluboké city. Vycházím z původní hry, kde je pro to spousta vodítek. A jedno nepřímé vodítko se objevuje i zde, i když se netýká přímo lásky (kterou zvolit musíte či nemusíte), ale schopností. V jedné scéně totiž Rachel udělá něco, co jemně naznačuje, že by mohla disponovat nějakou silou – a možná dokonce být oním samotným tornádem z prvního dílu. Tvůrci by mohli tuto linku s její matkou rozvinout ještě víc, čímž by se dalo krásně navázat na to, že Rachel pojí něco nadpřirozeného.
Její postava je zde představena skvěle, včetně toho, jak ji vnímá škola a jaký má vliv na Chloe. Tvůrci tu ale udělali jednu – ne, že by byla vyloženě hnusná, spíše mrazivě znepokojivou věc, po které budete chtít Rachel stůj co stůj zachránit před jejím osudem z původní hry. Po všech těch emocích a silných chvílích přijde konec, kde slyšíte jen tiché vibrace mobilu – zmeškané hovory a zprávy od Chloe, doprovázené pouhým zvukem focení. Jako hráči prvního dílu moc dobře víme, co to znamená, a kéž by existoval způsob, jak dát Rachel „total save“. Bylo to chladné, mrazivé, ale zároveň skvělé zakončení hry.
Speciální zmínku si zaslouží bonusová epizoda s Max a Chloe. Toto DLC vám umožní prožít jejich poslední den před tím, než se jejich cesty rozešly. Byla to nádherná emoční zastávka v minulosti, kde smrt Chloeina otce a její zpráva zanechaly hlubokou stopu. Z pohledu Max si uvědomovala, jak špatné bylo načasování jejího odjezdu, a neskutečně ji to mrzelo. U Chloe je vidět vztek, ale zároveň to, že pro ni Max byla jedním z nejdůležitějších lidí na světě a že ji hluboce milovala (což symbolizuje i držení přehrávače). Toto DLC ještě víc podtrhlo emoce k oběma postavám a umožnilo nám se do nich ještě hlouběji vžít. Pro Chloe to byl další zlomový okamžik a my jsme se jí tak mohli dostat zase o kousek pod kůži.
Life is Strange: Before the Storm možná úplně nepřekonala jedničku, ale skvěle drží nastavený kurz celé série. Postavy jsou napsané velmi kvalitně a nejdůležitější pro mě bylo, jak tvůrci dokázali pracovat s Chloe a Rachel. V původní hře bylo srdcem příběhu duo Max a Chloe, tady je to Rachel a Chloe. Hratelnost je v podstatě stejná, jen místo focení sbíráte graffiti a necestujete v čase. Upřímně řečeno, vyprávění je tak silné, že samotná hratelnost jde tak trochu stranou. Before the Storm je kvalitní, emotivní příběh, který skvěle doplňuje všechno, na co jsme se po dohrání prvního dílu ptali.
