Něco pozitivního o téhle hře? Jednou nastal konec a já ji mohl odinstalovat. Taky to celé bylo občas tak praštěné (nechtěně), až jsem se i nahlas zasmál. Dobrá, možná budu na tenhle titul o něco více přísnější, než by se hodilo, ale po tolika hodinách frustrace se musím nějak vyventilovat.
S HOG tituly mám už nějaké ty zkušenosti, hraji je od roku 2013 a po většinu času jsem si tuhle jízdu žánrem užíval. Lost Lands je série, dlouhatánská, čítající aktuálně osm (deset, pokud počítáte i F2P tituly) dílů. Já odehrál dobrou polovinu, tedy čtyři. Bohužel moje paměť je děravá jak cedník, tak neprozradím, jak moc se mi líbila jednička a dvojka. Hrál jsem je dávno pradávno, že je to vše zastřené mlhou zapomnění a já tak můžu jen pokrčit rameny a suše sdělit, že se mi to vše asi líbilo, když jsem si poté pořídil i další dva díly. Ten čtvrtý jsem odehrál před pár dny, ušel, ale recenzi se mi psát nechtělo. Nicméně tohle byl jiný případ…
Malé technické okénko napřed. Hru jsem poprvé spustil před sedmi lety a ono to má cloud, takže jsem mohl nyní pokračovat. Což jsem nechtěl, protože jsem toužil získat všechny achievementy. Začal jsem tedy s novou hrou, čistým štítem a na obtížnost expert. Samozřejmě, že jsem velmi záhy musel sáhnout po návodu, ale o tom později. První problémy na sebe nenechaly dlouho čekat, když morfovací a sběratelské věci nebyly přítomny na obrazovkách. I přes to, že jsem začal novou hru, se postup ukládá nejspíše celkově, což na jednu stranu potěší, na druhou to ale zamotá hlavu i těm více otrlým. Bez návodu bych si nebyl jistý, co jsem kde sebral a celé by to bylo extrémně matoucí. Odehrál jsem tedy hodinu a půl, vypnul to a šel spát. Když jsem se k tomu druhý den vrátil, čekalo mě milé uvítání. Objevil jsem se v části hry, kde jsem ještě neměl co dělat. Hra mi načetla uloženou hru starou sedm let, místo té, jejíž stáří se počítalo na hodiny. Prohledal jsem celý disk i cloud a nikde nenašel mou čerstvě rozdělanou hru. Co teď?
Tak jsem to začal zase celé hrát odznova, tentokrát ale opravdu s čistým štítem – natvrdo jsem vše promazal, co jsem měl na disku, vypnul cloud a odehrál to bez technického problému. Respektive ještě jeden přišel. Po dalším vypnutí a zapnutí hry mi svítila interaktivní místa na obrazovkách, po další této etapě už i dokonce interaktivní místa na mapě. Přitom na obtížnosti expert nic takového není aktivní. Ale ono se to nějak samo zapnulo, i když něco jako vlastní obtížnost neexistuje, tudíž by nemělo být možné tohle udělat. Naštěstí mi to nezhatilo achievement, ale je to divná věc a říkám si, jestli bych se po pár zapnutí dostal k tomu, že by se mi nějakým kouzlem aktivovalo vše a já stále hrál na „experta“.
Jak vidíte nahoře, zažil jsem si své s technickým stavem, u kterého jsem zvyklý, že je většinou v pohodě. Bohužel ani samotná hratelnost na tom není o moc líp. Někdy v půlce hry jsem měl odemčených přes 20 lokací a v inventáři 14 předmětů. U každé z této lokací byly aktivní tak dvě nebo tři místa. A tohle není zábava. Není zábavné procházet tolik lokací a pídit se po tom, kde máte co udělat. Není zábava prohrabovat se nekonečně dlouhým nákupním seznamem, promiňte, inventářem a hledat, co lze kde zužitkovat. Celá hratelnost se po pár minutách zvrtává v neustálé poletování z jedné lokace do druhé, támhle provedete jeden úkon, obdržíte předmět, vydáte se na druhý konec mapy, kde vykonáte zase něco jiného a pádíte zase někam úplně jinam. A tohle upřímně u těchto her nesnáším. Mám rád, když se lokace jakoby dokončí, když se musíte vracet jen do pár posledních a ne, abyste až do konce hry měli co dělat i v těch úplně prvních. Některé věci vám v inventáři zůstanou extrémně dlouhou dobu, zatímco u jiných je objevíte a použijete na té samé obrazovce. Celé je to nevyvážené a ne moc zábavné. Prodlužuje se tím herní doba, ale bral bych hru o polovinu kratší, která takhle uměle nenavyšuje čas strávený v tomhle světě.
I logika si až příliš často bere dovolenou. U některých úkonů jsem si v duchu říkal, jak bych do háje na tenhle postup přišel já sám. Očekávejte i nějakou tu výrobu léčiv nebo lektvarů, což sebou přináší seskupení hromady ingrediencí a nikdy to není zábavné. A já vážně chápu, že u podobných titulů letí logika často oknem, ale až takhle? Nalézáte zde předměty z našeho světa (TNT, letlampu), které nemají co dělat v téhle rádoby Narnii. A i umístění věcí je podivné. Někdo má v truhle uzamčený předmět, který patří na místo extrémně vzdálené a vůbec nesouvisející s touhle postavou. Uvnitř sochy naleznete výbušninu. Některé bytosti vám předávají věci, které by v první řadě vůbec mít neměly, protože jsou buď hodně staré nebo vzácné a celkově je to zkrátka strašně divné.
Divný je také příběh. Dobré tři pětiny se snažíte zbavit harpyje, jen abyste poté ve zbytku hry chytali zbylé tři neřády. Což i těm méně zdatným v matematice dojde, že je to nepoměr v čase. Vše je tedy zpočátku strašně pomalé, tempo je místy až úmorné, jak se o všem neustále povídá a nepomáhá ani to, že od začátku vám dělá společnost taková malá rozumbrada, dívka, která má vždycky co na srdci a nebojí se vám to sdělit. A já opravdu nepotřebuji tak osmiletou dívku, aby mi diktovala, co mám dělat, jak mám polapit nějakou bájnou potvoru. Děkuji, ale já na to přijdu sám. Příběh se po zabití harpyje náhle urychlí, což se projevuje i u procházení oněch lokací. Najednou mezi nimi kmitáte o to víc, plníte úkoly pro vaše stoupence, přičemž ty jsou místy (ok, tak vždycky) otřesné a jsou to jen klasické „udělej tohle a já ti dám tamto“ věci. Jako kdyby si ten pitomý kovář nemohl jít pro tu mechanickou rybu sám a ulovit si ji. A když je řeč už o ní… víte, jak projdete přes horké kameny, mezi kterými protéká láva? V botách to prý nejde, tak si hlavní postava sežene sněžnice. Které jsou ze dřeva. A dřevo hoří. Mám dodávat více? Věřím, že nemusím.
Konec příběhu je neuspokojivý. A paradoxně to končí velmi otevřeně, že se nedozvíte osud žádné z hlavních postav, což je… divné. A v bonusovém příběhu se to věnuje úplně jiným lidem. Tam jsem se zasmál o to víc, jelikož je tam těch absurdností navršených strašně moc, až to vůbec nelze brát vážně. Vaše loď ztroskotá, otec má srdceryvný monolog o tom, že snědl bobule a je mu z nich špatně a až pak se po pár větách zeptá na svou ženu. Vaše matka vám tam zase vypráví, jak ztratila šálu, že ji unesl goblin, kterého propíchla jehlicí a on, a to vážně cituji: „krvácel jako prase“. Ano, přesně tohle bych vyprávěl své malé dceři, zatímco jsem uvězněný ve vězení, nevím, kde mám svou drahou polovičku (na kterou se zeptala AŽ O NĚKOLIK MINUT POZDĚJI), ale hlavně, že teď budu popisovat, jak jsem na toho goblina zaútočil a co se mnou hodlá udělat. Rozhovory jsou zde tak tupé, až jsou vlastně geniální.
Nakonec musím říct, že jsem nebyl ani moc velkým fanouškem HOG scén. Zatímco hádanky jsou v pohodě a rozličné, tak tady se to dle mě nepovedlo. U každé z nich máte jen siluety pár předmětů, z nichž některé musíte najít, u jiných provést interakci, až vám nakonec zůstane jen jeden v inventáři. A to se mi moc nelíbilo. I když tohle je samozřejmě čistě o vkusu hráče a někdo s tím nebude mít nejmenší problém.
Ostatně věřím, že pokud tuhle sérii máte rádi, dost možná veškeré mé výtky smetete ze stolu a budete v ní pokračovat dál. Pro mě osobně je tohle ale konečná, nehodlám v tom pokračovat. Mé rozloučení s touto sérií nebylo moc dobré, ale tak už to holt chodí.
PS: Hra má i český překlad, který je místy opravdu špatný – věty nedávají smysl, mění se rody všech postav, dokonce tu je napsáno i „mechanycký“ a v bonusové kapitole už překladateli asi došla šťáva, když pár věcí nepřeložil… :D
