Pokud jste hráli původní Kitty Powers' Matchmaker, zorientujete se v Love Life jedna dvě. Rozhodně bych doporučila sáhnout nejdřív po Matchmakeru a až pak zvažovat Love Life, protože bez předchozího seznámení se systémem osobnostních typů nejspíš budou začátky v Love Life krušné. Celkově Matchmaker vnímám jako výrazně lepší z těchhle dvou her, protože Love Life prostě... neodsýpá.
Zatímco k Matchmakeru sednete na jak dlouho chcete, protože vhodná příležitost skončit je po každém jednotlivém rande a při dalším zapnutí hry buď začínáte s novým klientem a čistým stolem nebo se velmi rychle mentálně vrátíte tam, kde jste přestali... s Love Life to moc dobře nejde.
Pocitově by mi přišlo ideální odehrát vždy 1 týdenní cyklus v kuse, jenomže podle toho, kolik se toho zrovna děje, to může znamenat klidně 3 hodiny čistého času. A nezanedbatelnou část toho vyplní načítací obrazovky. Ne že by trvaly tak dlouho, ale je jich STRAŠNĚ MOC. Klient neví, o čem si povídat s partnerem? Načítací obrazovka! Klient podniká něco s novým kamarádem? Načítací obrazovka! Pár se má posunout do nového stupně vztahu? Načítací obrazovka! Z technického hlediska chápu jejich účel, ale po stránce hráčského komfortu je to bída. A co teprve to množství opakovaných dialogů, které nejdou přeskočit.
V městečku můžete mít současně až 6 párů, tzn. 12 lidí, a mikromanagovat jejich rozhodnutí o malých i velkých věcech je otrava. S ostatními obyvateli se sice seznamují autonomně, ale aby se spřátelili, musíte jim plánovat aktivity (a pak být svědky toho, jak se jim nová společná aktivita vydařila). Jejich malé i velké problémy řešíte radami pro danou situaci (příklad skutečného problému: "Nesnáším park! Být tam mi vždycky zkazí náladu." rada: "Nechoď do parku.") a to, jak se jejich vztahům bude dařit záleží hlavně na tom, jak dobře budete hru hrát. Troufnu si tvrdit, že v Love Life můžete celkem v pohodě ke "šťastně až na věky" dostrkat i páry, které by se vám v Matchmakeru dát dohromady prostě nepovedlo. A čím víc párů vám městečkem projde, tím míň vám na nich záleží.
Ke hraní vystačíte s touchpadem (i když myš je na některé minihry přece jen lepší). Zvuk není nezbytně potřeba (ale pokud chcete mít hru ztlumenou, doporučuju to udělat systémově, protože zvuk na konci hypnoterapie z nějakého důvodu herní nastavení vypnutí zvuku ignoruje).
A neobejdete se bez angličtiny (nebo aspoň bez neustálého překládání věcí).
Pokud řešíte achievementy, zmapujte si, co všechno potřebujete rovnou na začátku, a nestyďte se sáhnout po návodu, protože i s návody je to zdlouhavý proces.
Najít nové přátele na splnění achievementů s přáteli aktuálně není problém - v diskuzi je na to vyhrazené téma (ovšem je potřeba, aby dotyčný ručně povolil online použití své postavy). Jo a u kódů pro import párů z Matchmakeru nikdy nejsou malá písmena - to, co vypadá jako "o" je vždycky nula.
