Dishonored 2, nebo spíš DisCrash 2x víc, než jsem čekal?
Teď ale vážně. Možná je to moje chyba, že jsem si nezjistil prognózu a nevyřešil důvod, proč mi hra neustále crashovala při načítání savů nebo při startupu... což je vlastně moje první a poslední překážka mezi mnou a tímto skvělým pokračováním od Arkane Studios.
Co se týče technického stavu – už před lety, kdy jsem hrál ještě na své staré GTX 1650, mi hra běžela opravdu mizerně. I dnes na RTX 3060 jsem byl donucen stáhnout patchovací mody na optimalizaci, abych hru vůbec nějak rozjel bez stutteru. Naštěstí při mně stáli všichni svatí a hra pak skutečně běžela perfektně, čímž předčila moje rozhořčená očekávání.
Lokacemi i příběhem je pro mě Dishonored 2 minimálně stejně, ne-li více pohlcující než jednička, která vynikala především svým temnějším a lineárnějším prostředím zamořeným morem. Dvojka se nebojí ukázat krásy horizontu a krajiny, nabídne detailnější města i prostředí a opět skvělou práci s různorodostí průchodů hrou. Adekvátním náhradním elementem – ještě nepříjemnějším než krysy v jedničce – jsou pak krvavé mouchy, které představují daleko víc husích kůží a následných leknutích. Zkrátka, dvojka vzala všechno, co dělala jednička dobře, a dodala tomu ten správný směr a spice.
Chválím i super osvěžující misi s cestováním v čase, velmi unikátní non-lethal metody zneškodnění, zvětšenou „vilu Tugendhat“ vévody Lucy Abeleho a úžasnou designovou propracovanost Jindoshova Clockwork Mansion.
Je však nutno podotknout, že mezi 4. a 6. misí může dojít k frustraci či únavě. Jedná se totiž podle mě o jedny z největších lokací s největším počtem nepřátel (již zmíněná Jindoshova vila, Královská konzervatoř a Dust District). Ta odklona dynamiky mezi misemi ale jednotné udržení velikosti dá vcelku znát na člověka – obzvlášť pokud to hrajete jako já naráz, prolézáte celou mapu kvůli kostěným amuletům a runám a snažíte se v každé lokaci strávit co nejvíce času, protože hra jinak může působit opravdu krátce.
Hru jsem prošel non-lethal (nebo se o to minimálně na 90 % snažil) ale ke konci už mi to bylo jedno a přišlo mi to jako méně zábavná možnost a tak jsem se trochu s mečem rozřádil (hlavně si čarodějky a psiska nic jiného než ocel nezaslouží a ty jsou v podstatě jenom jediní nepřátelé v endingu). Příští walkthrough (pokud nějaký bude) chci projít úplně bez schopností, ale s tím, že budu vraždit jako maniak.
Doporučuji!
